JU-88 - Flying Styro Kit
JU-88 - Flying Styro Kit |
|
|
Výběr modelu
Jsem modelářem od útlého mládí, nikdy jsem si nehrál s autíčkama ani vláčkama ani igráčkama, tedy pokud se některý z nich nestal zrovna pilotem v některém z mých modelů letadel. Ve 12ti letech jsem přečetl knížku od Antonína Lišky "Jak se plaší smrt" a od té doby jsem jiný model než "válečníka" nepostavil a přestal jsem se bavit s komunistama.
O Junkersově osmaosumdesátce jsem přemýšlel dlouho, dokonce již byla ve fázi výkresu ale pak jsem se dozvěděl že pan Poduška z Brna (Flying Styro Kit) tohto "válečníka" má v plánu vyrábět, tak po krátké domluvě s ním, mi poslali JU-88 na dobírku.
Technické údaje:
|
Osazené vybavení:
|
První dojmy
Každý modelář to asi zná, ten krásný pocit když otvíráte krabici s modelem jehož předloha je vámi obdivované letadlo, ne jinak to bylo u mě. Je pravdou že mám bohaté zkušenosti s modely od FSK, protože co jsem prošel leteckých akcí a pan Poduška tam byl ze svým stánkem, nikdy jsem neodolal abych alespoň některého z "krasavců" nezakoupil tak se stalo, že všechny makety co mám v provozu jsou od FSK. Ale zpět k modelu: Po otevření krabice a zkontrolování všech dílů jsem se pln nadšení pustil do stavby. Již dopředu jsem počítal ze "standartní " kvalitou plánků FSK, ale byl jsem velmi mile překvapen, když jsem na místo "nakresleného rozsypu letadla", který býval poněkud méně přehledným, našel plány s fotodokumentací důležitých uzlů stavby s tím, že na stránkách FSK je fotodokumentace ke stáhnutí v plné kvalitě, pokud by snad někomu nestačila kvalita obrázků v plánku.
Stavba a osazení
Stavebnice modelu nabízí dvě možnosti montáže křídel a to sice odnimatelná křídla na šroub a křídla slepená "na pevno" k trupu, jelikož jsem předpokládal že budu většinou létat a tudíž i přistávat na podvozek, zvolil jsem alternativu křídel na pevno. Při představě rázů podvozků přes motorové gondoly do křídel mě ani jiná alternativa nenapadla.
Stavebnice poskytuje veškeré maketové vybavení interiéru a pokud si tím vyhrajete, je možné se na něm "kitařsky" vyřádit do absolutní dokonalosti. Bohužel jsem na tuhle parádu neměl moc času, tak jsem interiér poskládal z "krabice", ale i tak je výsledek téměř dokonalý. Větší péči jsem věnoval jen osádce, protože jak říká moje drahá polovička, až ti "pajďuláci" tomu dodajó tu opravdovost.
Stavba jinak probíhala bez jakýchkoliv zádrhelů a vzhledem k vysokému stupni předpracovanosti modelu stroj krásně roste pod rukama. Jen jedna věc, kterou jsem zaimprovizoval byly balzové výztuhy v trupu a motorových gondolách, protože můj Junkers byl v podstatě první předsériový výlisek, tak mu tyhle výztuhy chyběly. K lepení používám lepidlo UHU epoxy 5 min. a na místa, kde je potřeba pracovat trochu déle s rozdělaným lepidlem, pak 30 min.
Byl to můj první dvoumotorák, tak jsem chvilku otravoval kolegy modeláře na různých fórech s otázkou zapojení a volby vhodných baterií pro dva motory a nakonec byl Junkers pro zálet osazen dvěma AXIky 2208/12 plus dvě rega JETI 12 Advance plus. Baterie pro zálet byly Li-POL 3s 20c 2200 mAh, použil jsem tyhle baterie s vědomím že nesmím dát plný plyn.
Veškerá elektronika včetně džáku baterií (vyjma serv křidélek) se ukrývá pod kritkou na hřbetě trupu, která se upevňuje pomocí magnetků, díky čemuž je k ní velmi snadný a pohodlný přístup.
Létání
Po asi 15 hodinách práce mi na stole stál opravdový "válečník" s obrovským "hakenkrajcem" na kýlovce a těšil jsem se na letiště jak malý kluk.... Tlaková níž, týden foukalo "jako kráva", létat se dalo jen v tělocvičně nebo hubou v hospodě.
V sobotu to přišlo, dovezl jsem Junkerse na letiště, kde vzbudil patřičný a očekávaný zájem všech pilotů, čímž pádem i má nervozita notně stoupla, protože nevím jak vy kolegové, ale já raději zalítávám modely o samotě.
S trojčlánkem měly motory dostačujcí výkon aby JU-88 mohl létat 3D - to byl ukliňujcí prvek, těžiště trochu víc dopředu, pár fotek s nezbytným komentářem fotografa, "ať máš aspoň nějakou památku" zapálit cigáro a jdeme pojíždět. Důvod proč jsem se rozhodnul pro zálet s podvozkem je ten, že má člověk přece jen jakž takž možnost si stroj při rychlejším pojíždění trochu ošahat a vytušit, co to bude chtít. Tak jezdím po ploše, zbírám "morál" až bratr prohlásí nesmrtelnou větu, "tak to sis měl, vole, koupit autíčko, jestli chceš po letišti jezdit" to mě celkem pobavilo, srovnal jsem Junkera do dráhy proti větru, odhazuju nedopalek a dávám plyn.
Při potlačení uhýbá celkem citelně do leva, gyroskopický moment dvou vtrtulí je opravdu znát, pravá směrovka to řeší a letíme. Mašina stoupá až moc, drbnu do trimu výškovky a vše je ok. Veškeré starosti jaký rozdíl to bude od jednomotoráku jsou pryč. Kromě citelnějšího gyroskopicého momentu dvou vrtulí se žádný rozdíl nekoná. Nastoupám, abych si osahal pádovky. Po stažení plynu model krásně přechází do klouzavého letu. Přitahuji a stroj se klasicky zhoupne. Nechám dotaženo a je tu náznak pádu do vrtáku - bez problému vybírá jemným povolením výškovky.
Jsem odhodlán zkusit vývrtku, stoupám zpátky, stahuji plyn a uvádím JU-88 do vývrtky klasickou "blaníkovskou" cestou - tzn.: plynulé nadhození nad horizont, plná noha a dotáhnout nadoraz. A je to tady... Junkers se roztočil jak čamrda. Pouštím řízení a stroj se okamžitě srovnal... Výborně a teď už jen přistát.
Nasazuji k nízkému "očichávacímu" průletu - už mě tlačí čas, chuť na cigáro a sucho v hrdle. Okruh po průletu 1. OZ , 2. OZ, poloha po větru levého okruhu 021 3.a 4. OZ spojena v jednu a finále... Fáze vyrovnání, úlek s blízkosti země vyplavání a dopad. Letadlo je celé i když přistání vypadá jinak. Nové baterky, oddělám podvozek a zakrytkuji díry po podvozku a jdem na zálet bez kol.
Plný plyn a bratr vrhá Junkerse do vzduchu. První co mi blesklo hlavou bylo: "A je to tady!" Bratrovi se totiž smekla ruka a mašina zůstala viset bez rychlosti, takřka v 90 stupnňové vertikále. Nastala "kniplovačka" od dorazu na doraz a milej Junkers zahájil svůj první let bez koleček škrtnutím o trávu. Dýchat jsem začal až tak po 2 minutách. Dál už vše proběhlo bez problémů. Junkers bez podvozku má ve všech parametrech tak lepší letové vlastnosti než s podvozkem. Přistání na "břicho" mu nečiní žádné problémy. Jenom si člověk nevychutná ty starty a přistání tak jak s kolečkama, to je jasné.
Nehoda a oprava jejich následků
Tak jsem se rozlítával z "bombarďákem" dál a dál, až to jednoho krásného sobotního odpoledne přišlo. Užívám si létání s Junkerem bez koleček, stojím zády k řadě automobilů ostatních modelářů - čelem k letišti. Mám v plánu přistání na větší rychlosti, mírně ze šikma na dráhu, trochu dál od sebe. Srovnám sestup tak v cca 15-20 cm nad zemí a koukám a koukám, letadlo plave a plave. Parádní přízemní efekt, říkám si... Letadlo krásně klouže na vzduchovém polštáři. Jak mírně mu klesá rychlost, tak mírně přitahuji. Už míjí moje nohy a... Prásk!!!
Bohužel jsem si během letu nevšimnul, že se řada vozidel za mými zády rozrostla o další dvě auta a jedno z nich se stalo pro ten den Junkrovi osudným. Nadávat jsem mohl akorát tak sám sobě. Byla to jednoznačně moje chyba. Měl jsem se před přistáním pořádně rozhlédnout, nedělat blbosti a přistát standartním způsobem. Autu se nic nestalo, ale Junkers dopadl bledě. Nalomené křídlo, zrušený čumák a ulomené motorové gondoly.
Po mailové konzultaci s panem Poduškou, mi tento poslal surový výlisek trupu a do týdne byl JU-88 opět na obloze. Pár snímků z opravy přikládám níže. Blazové výztuhy v trupu i gondolách jsou nezbytné.
Slovo závěrem
Závěrem jen tolik, že děkuji panu Poduškovi a kolektivu firmy FSK za výbornou komunikaci a velmi vstřícný přístup a další krásný model do mé perutě, který určitě bude aspirovat na model roku. Jde opravdu o velmi zdařilý kousek na trhu a všichni co jsou "postiženi" válečníkama, jako já, to jistě ocení.....