Lavočkin La-7 - stihačka od Alfamodel
Lavočkin La-7 - stihačka od Alfamodel - povstání z mrtvých |
|
|
Lavočkin La-7 od Alfamodel aneb jak neštěstí jednoho může přinést štěstí druhému…
Tento model od Alfamodel jsem získal zcela náhodou na letišti. Známý se ho chystal zalétnout, nicméně z poněkud nepochopitelných příčin Lavočkin ve vzduchu vydržel asi 5 sekund – ihned po odhození a plném plynu šel nosem nahoru a následoval pád po křídle.
Lavočkin má na tento pád památku v podobě odlomeného trupu, kdy se odtrhla část s výškovkou a směrovkou. Po krátkém lepení sekundovým lepidlem a druhém odhodu vydržel Lavočkin ve vzduchu asi 12 sekund, opět šel nosem nahoru. Třepotal se jako motýl a v podstatě nebyl řiditelný. Nakonec skončil opět na zemi - tentokráte v totálním rozsypu.
Lavočkinův nešťastný konec je stále záhadou. Letadlo řídil velmi zkušený a vylétaný pilot, který má nalétáno mnoho a mnoho hodin takřka se všemi typy letadel od větroňů, přes akrobaty elektro a spalováky konče. V rukou tedy problém není. Dle jeho vyjádření bylo těžiště příliš vzadu, ačkoliv ho nastavil přesně podle návodu. Kolega byl tak demotivován tak, že se chystal zbytky rozšlapat nebo rovnou spálit. Jedinou věc, kterou si chtěl původně nechat, byla figurka pilota, kterého odtrhnul z kokpitu, nicméně mu vypadl na zem a při jeho hledání ho nešťastně ještě zašlápnul do země... No prostě - když se nedaří, tak se nedaří.
A tak jsem ho nakonec přemluvil, aby mi ty trosky přenechal s tím, že zkusím nemožné - model slepím dohromady a proletím ho. Ať už to bylo s těžištěm jakkoliv, opět se mi potvrdila správnost mé teorie, že každý takový model (pokud je to jen trochu možné,) je třeba zalétávat nad vysokou trávou. V případě jakýchkoliv problémů pak s letadlem klouzneme do trávy, která model zpravidla zachrání.
Technické údaje:
|
Osazené vybavení (vzhledem k historii modelu jsem použil, co "šuplík dal"):
|
Sestavení
Bohužel neměl jsem k dispozici návod takže o stavbě nic napsat nemohu. Pouze jsem slepil díly tak, aby pasovaly k sobě. Nicméně odhaduji, že se stavbou nebyl problém. Opravě jsem věnoval 4 noci (asi od 21h večera do 1h rána). Rozsah oprav je patrný na fotografiích. Křídlo mělo navíc zlomený balzový nosník a tak se zbytky musely rozříznout a slepit od počátku. Pilota jsem také slepil a vypadá jako nový.
K opravám jsem použil Purex a sekundové lepidlo. U modelů od Alfamodel je povrchová úprava provedena velmi precizně - i detaily jsou poměrně povedené. Problémem je celková křehkost modelu. Materiál, ze kterého je model vyroben připomíná ze všeho nejvíce velmi jemný polystyren, ale to je jen můj dohad. Na pohled vypadá velmi pěkně, ale havárie má fatální následky. Model po opravě už nevypadá dobře. Nicméně na stránkách výrobce je upozornění, že řízení modelu rozhodně není pro začátečníka!
Servo výškovky je umístěno v trupu (jak je vidět na snímku výše) a servo křídélek je pak uloženo ve středu křídla, kde je již pro něj od výroby připravena šachta. Táhla ke křidélkům jsou vedena plastovými trubicemi, které jsou mírně zahnuté a zapuštěné do křídla.
Zálet II.
Do modelu jsem nejprve použil starý dvoučlánek E-Tec 1700mAh. I přes zkušenosti známého jsem nejprve ponechal těžiště na původním místě (na spodní části křídla jsou vlisovány dvě rysky). Model se choval naprosto stejně jako v prvním případě – nos se vzpínal nahoru, lámal se po křídle a udržet ho ve vzduchu bylo velmi obtížné. Nakonec jsem Lavočkina cíleně poslal k zemi do vysoké trávy.
Poté co jsem posunul baterku dopředu a těžiště se tak dostalo asi o 3 cm dopředu (nyní je v místě dotyku plastového dílu s křídlem) se model začal chovat velmi dobře a absolvoval svůj první let. Musel jsem sice ještě vyosit motor více dolů. Další lety už pak byly lepší a lepší.
S dvoučlánkem létá Lavočkin pěkně, nicméně mu v přemetech chybí trochu výkonu a je třeba do přemetu nalétnout. Jak se píše na stránkách www.alfamodel.cz, u použitého profilu křídla má při necitlívé pilotáži docházet k odtrhávání proudnic – toto je skutečně pravda. Např. při přetaženém přemetu se Lavočkin najednou prudce stočí asi o 1/2 až 3/4 otáčky. Je to velmi nepříjemné, ale dá se to zvládnout. Je třeba s tím počítat a přemety příliš neutahovat, pak Lavočkin drží.
Létání
Protože létání s dvoučlánkem je sice pěkné, ale Lavočkinovi přece jen chybí trocha výkonu, dal jsem do něj nový 3 článek. Lavočkin se najednou změnil ve dravé letadlo a létá jako blesk. Vyškubne se z ruky a prostě je pryč. Je například schopen rychlého vertikálního startu z ruky bez odhozu. Jeho letové vlastnosti již neodpovídají originálu, nicméně létat s ním je už trošku adrenalin. Ale po několika obsolvovaných letech si na rychlost zvyknete a řízení nečiní problémy.
Takto přemotorovaný Lavočkin budí zájem na letišti, neboť pro mnoho rekreačních pilotů je zatím nepředstavitené, že by dokázali létat s takovým "rychlíkem", ale opravdu na tom není nic až tak složitého. Nesmíte si plést směry a člověk již musí být dostatečně vylétaný a model musí "cítit" ve vzduchu. U takto rychlého stroje není čas přemýšlet kam pohnout s páčkou. Ruce musí pohybovat kniply zcela podvědomně a pilot jen plánuje směr letu a jaké výkruty a kolik jich model udělá, aby let vypadal pěkně...
Naprosto fascinující jsou nízké průlety s plným plynem, kdy se Lavočkin mihne kolem pilota asi v 1 -2 m nad zemí. Samozřejmě není nutné létat na plný plyn. Na půl plynu létá Lavočkin asi jako s původním dvoučlánkem.
Před přistáním zastavuji motor a Lavočkin doplachtí do trávy. Tím, že je těžiště hodně vepředu, má Lavočkin tendenci po zastavení motoru sklopit nos pod určitým úhlem k zemi a v tomto úhlu klesá. Je třeba proto přitahovat vyškovku a to tím více, čím více klesá rychlost. Těsně před přistáním (na malé rychlosti) ještě mírně přitáhnu výškovku a model krásně přistane na břicho. Nemá kolečka a přistává se proto do trávy.
Při plném plynu se stále ještě Lavočkinovi zvedá nepatrně nos nahoru. Pomohlo by sice větší vyosení motoru, ale to by už nevypadalo příliš pěkně – tak ty adrenalinové průlety létám s lehce potlačenou výškovkou. Pomohl by nepatrný mix plynu do výškovky, ale k tomu jsem se zatím nedostal. U letu na zádech je třeba o něco více potlačit, ale jinak je to v pohodě.
Při letu na plný plyn má Lavočkin poměrně velký čelní odpor, proto ubrání plynu způsobí citelné zpomalení letu, dokud se stroj nedostane na "svoji" rychlost. Tuto rychlost si poměrně dobře udržuje. Odpovídá to o něco více než 1/2 plynu v mé konfiguraci. Tato rychlost mu sedí a létá velice hezky.
Letové časy mi vycházejí zhruba kolem 10ti minut s tím, že baterky úplně nevybíjím. První 3 minuty létám razantní průlety s plným plynem + přemety a výkruty, dalších asi 5 minut létám "tak nějak normálně", tj. někde kolem 1/2 až 3/4 plynu, průlety s plným. Někdy ke konci těch 5ti minut je už znát snížení výkonu a poslední minuty pak už dolétávám baterky tak, aby se ještě úplně nevybily, ale Lavočkin se stále obstojně držel ve vzduchu. Ale ten výkon už tam prostě není.
Výrobce
WWW stránky www.alfamodel.cz má výrobce pěkně zpracované. Jako jeden z mála nabízí i volně stáhnutelná videa z letu. Informace o Lavočkinovi jsou podány věcně a přesně, model se chová zcela tak, jak výrobce popisuje a dle mého názoru výrobce informuje otevřeně a pravdivě o letových vlastnostech svých modelů.
Zhodnocení
Tento model je naprosto nevhodný pro pilota-začátečníka. Model létá relativně rychle a vzhledem k maketovému zbarvení je občas hůře čitelný na obloze - zejména za šera. Při létání v podzimním sychravém počasí mám v některých situacích sem-tam problémy s orientací a tak na moment letím podle paměti. Jak jsem již uvedl, pád představuje teměř jisté rozbití modelu nebo alespoň nutnost opravy a přestože model stále dobře poletí, opravované místo bude prostě vidět. Tento model bych doporučoval poněkud zkušenějším pilotům, kteří jsou fascinování letadly z 2.světové války. Ti budou s tímto modelem spokojeni.
Lavočkin je tedy povedený model. Jediné co mi trošku vadí, je absence ovládané směrovky. Všechny zatáčky jsou proto skluzové, ale to jsou už jen detaily.
Vyjádření výrobce
Otevřeně řečeno, nevím, co k těm problémům s těžištěm od stolu říci. LA-7 létám dost často - patří k mým nejoblíbenějším. Byl jsem jako divák při záletu dvou dalších modelů - pokud pominu vysílač nastavený na jiný model - oba proběhly bez problémů. To však nic neznamená. V návodu je sice upozornění, že pro zálet je vhodné mít těžiště o 5 mm vepředu oproti poloze vyznačené na křídle, ale to je spíš pojistka než skutečná nutnost.
Pokud bylo nutné posunout těžiště o 3cm dopředu, musí být něco špatně. Jednou z možností je nějak hnutá motorová přepážka, druhou poněkud netypický použitý pohon. O něco menší vrtule by snad dramatický vliv mít nemusela, ale to stoupání je hodně malé - takovou kombinaci jsem nezkoušel a tak ji nemohu hodnotit ani odhadovat, jak se při startu chová. Navíc - pokud mi to neuniklo, není jasné, v jaké konfiguraci proběhly první dva pokusy o zálet, takže odhadovat příčiny prvotního neúspěchu je dost problematické.
Takto slepený model může mít hnutou i geometrii a jeho chování se může výrazně lišit od modelu původního.
Nakonec nemohu vyloučit ani možnost, že šlo o nějakou vadu z výroby.